WEBDESIGN - ÚČETNICTVÍ - VÝUKA

13 - Daňová evidence

15.05.2011 20:25

Dotaz 13:

Jakým způsobem prokazuji finančnímu úřadu, že mám skutečně takové příjmy, jaké jsem uvedl v daňovém přiznání?

Musím vést účetnictví? Je potřeba nějaký speciální účetní program? Nakupuji zboží a prodávám jej prostřednictvím internetu.

Měsíčně mám asi dvacet transakcí a obrat asi 300.000 ročně.

Odpověď 13:

viz též odkaz Peněžní deník (v odkazu jsou i jednoduché ukázky a free programy pro daňovou evidenci ke stažení)

Jedná se o dvě odlišné věci:

- prokazování předmětných skutečností (příjmy a výdaje) při kontrole FU

- vedení účetnictví či daňové evidence dle zákona

Zatím, co své příjmy a výdaje prokazujete pomocí primárních dokladů (například originály faktur a dokladů vám,i přijatých - tedy vašich příjmů, bankovních výpisů plateb, pokladních dokladů - stvrzenek atd.), pro daňové účely musíte dle §7 resp. §7b Zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (ZoDP) evidovat alespoň příjmy, které jsou předmětem daně podle ZoDP a nejsou od takové daně osvobozeny. A právě doklady o zaplacení (přijetí) finančních prostředků za tyto transakce (kreditní bankovní pohyb, příjmové doklady, stvrzenky příjmu peněz dobírkou apod.) a jejich konfrontace (srovnání) s evidencí příjmů je podkladem pro prokázání uvedených skutečností (tedy, že  daňový základ je vypočten a daň z příjmu odvedena ve správné výši).

Jak se příjmy evidují? Co je daňová evidence?

Ve vašem případě Vám nevzniká povinnost vést účetnictví ve smyslu §1 odst.2 Zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví (ZoÚ), tzv. PODVOJNÉ ÚČETNICTVÍ. Tento typ účtování je pro laika poměrně složitý, navíc má definovanou strukturu a řídí se legislativními předpisy (Zákon o účetnictví, Vyhláška 500/2002 Sb. a Vyhláška 501/2002 Sb.,kterou se provádějí některá ustanovení č. 563/1991 Sb., zákona o účetnictví). Neboť se Vás uvedené účtování netýká, není pro odpověď na tento dotaz řešení problému podvojného účetnictví podstatný.

Jak je uvedeno výše, musíte dle §7b ZoDP vést alespoň evidenci příjmů, případně výdajů a majetku.

Neboť každý daňový subjekt (poplatník) je zodpovědný za stanovení základu daně a její výpočet, musí pro výpočet základu daně evidovat skutečnosti, ketré umožní tento základ daně stanovit. Zjednodušeně řečeno, poplatník musí být schopen prokázat správnost stanovení výsledného základu daně důkazními prostředky. Těmi jsou jednak primární doklady (viz výše) a taktéž soupis příjmů a výdajů z nichž byl základ daně stanoven.

Je povinné vést jen příjmy nebo i výdaje?

Povinností je vést údaje podstatné pro stanovení základu daně. Základem daně je rozdíl mezi příjmy a výdaji. Příjmy jsou dány součtem zdanitelných příjmů stanovený na základě jejich evidence a primárních dokladů (tedy toho, co prodáme a dostaneme zaplaceno).

Poznámka: Příjmem se prodej stává až po obdržení finančního (resp. i jiného, např. naturálního) plnění! Příjmem není prodej, který není ještě kupcem zaplacen! Teprve po zaplacení se stává Příjmem. Obdobně Výdaj je uskutečněn až po našem zaplacení.

Poplatník může daňové výdaje uplatnit ve výši prokazatelných reálných výdajů, nebo pro stanovení základu daně použít tzv. výdajový paušál, tedy výdaje vypočtené na základě legislativy jako % z příjmů.

Výše výdajových paušálů se odvíjí od druhu příjmu. Činí: 

  • 80 % z řemeslných příjmů a z příjmů z podnikání v zemědělství,
  • 60 % z volných, vázaných a koncesovaných živností,
  • 40 % z příjmů z jiného podnikání podle zvláštních předpisů nebo z jiné samostatné výdělečné činnosti,
  • 30 % z příjmů z pronájmu neprovozovaného podnikatelem

Poznámka: Jestliže má podnikatel více druhů příjmů, musí pro různé druhy příjmů, uplatnit i různé procento výdajů. Jednotlivé druhy příjmů a výdajů z podnikání se nesmí sčítat a ani nejde na některé uplatnit výdaje skutečné a na jiné paušální. Kombinace je povolena jen u příjmů z podnikání a současném pronájmu podle § 9 zákona o daních z příjmů. Jedná se totiž o samostatné dílčí základy daně z příjmů.  V paušálu jsou obsaženy veškeré výdaje podnikatele, včetně mezd, odpisů majetku, sociálního a zdravotního pojištění.

Pokud poplatník uplatní reálnou výši výdajů, musí tyto výdaje také evidovat. Pokud bude uplatňovat výdaje paušální částkou, je povinen evidovat JEN PŘÍJMY.

Jak tedy vést daňovou evidenci? Existuje nějaký přesný popis či předpis?

Legislativa (§7b odst. 1 ZoDP) nijak neupravuje formu vedení daňové evidence. Pouze definuje, co musí obsahovat (tedy co evidujeme):

(1) Daňová evidence zajišťuje zjištění základu daně z příjmů a obsahuje údaje o

a) příjmech a výdajích, v členění potřebném pro zjištění základu daně,
b) majetku a závazcích.

(2) Pro obsahové vymezení složek majetku v daňové evidenci se použijí zvláštní právní předpisy o účetnictví, není-li dále stanoveno jinak......

Poznámka: Způsoby ocenění majetku jsou ale přesně dány dalšími předpisy! V našem případě nejsou podstatné a tedy dále neuvádím.

Obsahem deníku musí být minimálně:

  • datum uskutečnění transakce – uvádí se skutečné datum, tj. konkrétní den, kdy k operaci došlo
  • označení daňového dokladu – zkratka označení dokladu v rámci číselných řad, například PP 003 -příjmový pokladní doklad pořadové číslo 3, BV 023 – bankovní výpis číslo 23 atd.
  • popis uskutečněné transakce – stručný a výstižný popis operace, například nákup materiálu, příjem peněz do pokladny atd.
  • přehled o celkových příjmech – součet všech příjmů
  • přehled o příjmech, které jsou základem daně v členění dle základů daně
  • přehled o přijaté a zaplacené DPH – pouze registrovaní plátci DPH
  • přehled o celkových výdajích – součet všech výdajů
  • přehled o výdajích, které souvisí s příjmy a které jsou předmětem daně z příjmů
  • přehled o úpravách, které podle § 23 zákona o daních z příjmů zvyšují nebo snižují základ daně.

Z uvedené citace §7b odst.1 ZoDP tedy vyplývá, že údaje MUSÍ být evidovány!

EVIDENCE znamená, že musí být ze zápisu zcela jednoznačně dány identifikační znaky takové transakce. Tuto EVIDENCI zachycuje PENĚŽNÍ DENÍK.

Peněžní deník je základním pilířem daňové evidence (označované dříve jako jednoduché účetnictví) a jde o hlavní účetní knihu, ve které se průkazně evidují příjmy a výdaje vyplývající z podnikatelské činnosti.

Laicky řečeno, VŽDY musíme k danému zápisu umět přiřadit konkrétní podklad (primární doklad). Evidence by tedy měla obsahovat minimálně tyto znaky (není to povinnost daná předpisem, ale jde o následnou kontrolu finančního úřadu a její hladký průběh).

Z praxe doporučuji uvádět v EVIDENCI alespoň tyto identifikační údaje:

  • datum účetního případu (platby)
  • popis (platba za co)
  • identifikace protistrany plnění (jméno a příjmení kupce, město nebo firma a IČ)
  • číslo nebo identifikace primárního dokladu (číslo faktury, dokladu)
  • částka (není nutno rozepisovat DPH pokud nejsme plátci DPH, jinak je nutno rozepsat základ daně, DPH %, DPH částka a celkem částka)
  • typ platby (sloupec Pokladna-Hotově a sloupec Banka)
  • identifikace platby (např. číslo bank. výpisu - zjednoduší dohledání platby)
  • kód plnění (Příjem-P, Výdaj-V.... lze rozlišit i znaménkem + u Příjmů a - u Výdajů přímo v kolonce "částka", osobně však tento způsob rozlišení nedoporučuji)
  • kód výdaje (označení, zda je výdaj či příjem daňově uznatelný - D nebo neuznatelný N..... důležité při prokazování oprávněnosti započtení do výpočtu daňového základu)

Toto je schéma nejjednoduššího vedení daňové evidence. Samozřejmě by stačilo jen evidování částek, pro pozdější kontroly finančního úřadu však takové zjednodušení nedoporučuji - zdlouhavé hledání a přiřazování dokladů k zápisům.)

Pro přehlednější evidenci můžeme přidat kolonky (sloupce) pro rozlišení jednotlivých výdajů např. "režijní výdaje", poštovné, nákup zboží, pomocný materiál atd."

Vyhledávání

Ing. Jan Novák © 2008 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba www stránek zdarmaWebnode